Historie festivalu

Vznik Kutnohorské kocábky se datuje do roku 1983. Tehdy již existující kutnohorské skupiny Brzdaři a Trampoty přešly pod někdejší Jednotný klub pracujících, neboť bez zřizovatele to tehdy opravdu nešlo. Měly štěstí, protože je tehdy dostal na starost Standa Jelínek – muzikant tělem i duší, který sršel nápady. V té době se country hudba dostávala do podvědomí posluchačů a i v Kutné Hoře zavládl hlad po tomto žánru. A tak se jednoho dne sešli na neformální schůzce členové Brzdařů a Trampot – Zdeněk Lebeda, Standa Šimek a Milan Douša se Standou Jelínkem z JKP, přemýšleli a vymysleli: Každý druhý měsíc klubový country večer a korunu sezóny – přehlídku trampské písně Kutnohorská kocábka.

Název přehlídky vymyslel, aniž to tušil, kdosi z publika při jednom z vystoupení Brzdařů na klubovém pořadu. Brzdaři měli v repertoáru tehdy oblíbenou Starou archu, a protože ji ten večer ještě nehráli, vykřikl kdosi z publika „Dejte kocábku!“. Název byl na světě a písnička, kterou všichni znají spíš pod názvem Kocábka, zahajuje festival.

Tak tedy 18.srpna 1984 vypukl 1.ročník Kutnohorské kocábky. Plavba to byla velice milá, svým vystoupením ji velice zpříjemnil Wabi Daněk, už tehdy hvězda tohoto žánru, a tak když končil Kocábku svou Rosou na kolejích, bylo pořadatelům jasné, že budou pokračovat.

Druhý ročník byl v pátek večer před přehlídkou obohacen o posezení Brzdařů a Trampot v dnes již neexistujícím bufetu u Barbory. Nečekaně značná účast publika rozhodla o oficiálním zařazení pátečního večera do programu Kocábky v sále restaurace U Anděla, a tak v roce 1986 přibyl k festivalu i jeho předvečer. Řadu let se konal v již zmíněné restauraci, posléze se přestěhoval na zahradu knihovny, která svým prostředím k takovému kroku přímo vybízela. A protože změna je život, měnila se i dramaturgie Kocábky. Počínaje rokem 1997 se páteční koncert přestěhoval na nádvoří Vlašského dvora. V krásném prostředí si tu zahrají kapely spíše folkového zaměření, posluchač tady uslyší i spirituály nebo cimbál.

Během uplynulých let se na pódiu vystřídala řada zvučných jmen, ať už to byl v úvodu vzpomínaný Wabi Daněk, Kapitán Kid, Pavel Žalman Lohonka, Vlasta Redl, Jaroslav Samson Lenk, Robert Křesťan s Poutníky i Druhou trávou, Slávek Janoušek, Vojta Kiďák Tomáško, Jarmila Šuláková s Fleretem a řada dalších. Patří k nim bezesporu Vašek Souček, moderátor a kapelník královéhradecké Lokálky, který se stal jakýmsi kmotrem tohoto festivalu. Prvních deset ročníků stál na kapitánském můstku, v počátcích pomáhal i s organizací.

Mezi ty, kteří se Kutné Hory rádi vracejí, patří i plzeňský Cop, jehož kapelník Míša Leicht na otázku, proč tomu tak je, řekl: „Protože se v Kutno Hoře cítím jako doma. Jsou tu moc fajn pořadatelé i publikum, Kutná Hora je strašně krásné město a rok co rok se těšíme na nádherný pohled z jeviště na Barboru. Něco takového nám nenabízí žádný festival!“

Nejen slavná jména jsou ozdobou Kocábky. Pořadatelům se již několikrát podařilo do našeho města pozvat skupiny, které právě zde odstartovaly svou úspěšnou kariéru. Ještě dříve, než se stal objevem roku v anketě čtenářů časopisu Folk & Country, stal se plzeňský Semtex objevem Kocábky. Tato vskutku po všech stránkách výjimečná skupina přijede samozřejmě i letos. Stejně tak ráda se do Kutné Hory vrací i Eva Henychová, která jako úplně neznámá všechny tak nadchla svým krásným hlasem a moudrostí svých textů poprvé v roce 1994, a která dnes patří k nejlepším folkovým zpěvačkám.

Kocábka je příležitostí také pro skupiny z Kutné Hory a okolí. Vždyť fakt, že si místní kapely nemají kde zahrát, byl jedním z momentů, které stály u zrodu celé této přehlídky. Vedle Brzdařů a Trampot, které jsou kmenovými kapelami festivalu, si na pódiu pod Vlašským dvorem zahrály Wabanak, duo R+H, Rokle z Vrdů, Frmol, Hudlaři, Los Marasteros z Čáslavi a řada dalších. A co říká k vystoupení na Kocábce jeden z těch, kdož stáli u jejího zrodu – Zdeněk Lebeda, dodnes kapelník Brzdařů? „Vlastně totéž, co před lety. Možnost zahrát si v Kutné Hoře. Tehdy i dnes těch šancí v našem městě moc nebylo a není. Jsem rád, že Kocábka pořád ještě je.“ Pro Milana Doušu, houslistu Trampot, „je Kocábka především setkáním dobrých kamarádů při dobrý muzice v krásném prostředí.“

Krásné prostředí parku pod Vlašským dvorem, nádherný pohled na kutnohorské panorama s chrámem sv. Barbory je velký lákadlem pro řadu interpretů. Mnohdy se nechají slyšet, že v tak krásném areálu ještě nehráli.

Festivalů, jako je Kocábka, vznikla v osmdesátých letech celá řada, což zapřičinila i doba sama. Především folkoví zpěváci byli těmi, jež bývalý režim neměl příliš v lásce. A festivaly tohoto ražení slibovaly i trošku toho zakázaného. Poslední desetiletí se však trošku stalo prubířským kamenem. Folk přestal být žánrem na hraně, řada interpretů se začala potýkat jak s tvůrčí krizí, tak i s existenčními těžkostmi, a nejinak tomu bylo také s řadou festivalů. Do podobné situace se dostala samozřejmě i Kutnohorská kocábka. Našlo se však několik sponzorů, kteří byli a jsou ochotni pomoci, protože mají tuto hudbu rádi a těší je, že se v Kutné Hoře festival pořádá. Kocábka by nemohla přežít ani bez celé řady nadšenců, kteří rok co rok přiloží ruku k dílu, pomáhají při organizaci i propagaci, jen pro dobrý pocit, že „jejich Kocábka“ opět vyplouvá. Po řadě hubenějších let bylo při posledních ročnících v parku opět plno, spokojeni byli účinkující, pořadatelé, ale především diváci. Svědčí o tom i ta skutečnost, že se náš malý kutnohorský festival pravidelně dostává mezi největší události roku v tomto žánru. Že se dostal do společnosti takových akcí, jako jsou Zahrada ve Strážnici, Svojšický Slunovrat či Prázdniny v Telči.

Za pomoci starých Lodních deníků a vzpomínek těch, kteří byli „vždy při tom“ připravila v roce 2000 Jindřiška Kozlíková.